Progresivní rock: Hudba pro průzkumníky

Chtěl bych představit svůj nejoblíbenější hudební žánr posledních let, progresivní rock – zkráceně prog rock. Nejprve se pustím do popisu samotného stylu, jeho minulosti a kontextu, ve druhé části představím jednotlivé kapely.

Pozadí a definice

Šedesátá léta se téměř otáčí v sedmdesátá, hnutí hippies dosáhlo svého vrcholu a částečně i svého cíle a jeho síla ubývá. Co se hudby týče, mnohé kapely se rozpadly a někteří umělci tragicky zemřeli. (Jestli vás zajímá i toto období, můžu vás odkázat na můj starší článek.) Nicméně, umělecké a kulturní dveře, které květinové děti otevřely, zůstávají dokořán a nové kapely se snaží vymyslet, kam skrz ně jít dál. S hudební scénou se začne dít mnoho zajímavých věcí:

Komunismus a Souostroví Gulag

Úvod

O historii se téměř nezajímáme, za což z velké části mohou hodiny dějepisu, které nás k svým výčtem nekonečných a neužitečných údajů unudily k smrti. Proč bychom se tedy o dějiny měli zajímat? Odpověď zní stejně jako odpověď na otázku „proč si pamatujeme svou osobní minulost”, tedy: abychom se z ní mohli poučit a být napříště chytřejší a abychom se v budoucnu vyhnuli katastrofě, kterou jsme už jednou zažili. Čím větší katastrofa nastala, tím spíše bychom si ji měli vypálit do paměti jako varování, protože historie se opakuje a z čeho se nepoučíme, to budeme muset prožít znovu. A řekl bych, že nezopakování války či totalitního režimu je zatraceně silná motivace k nastudování naší minulosti.

Naštěstí, minimálně z mé vlastní zkušenosti, se na školách intenzivně učíme alespoň o 2. světové válce a holokaustu – i když primárně probíráme, kolik zemřelo lidí a kdy proběhla jaká bitva, spíš než to, „co ty zlé lidi motivovalo” a „jak tomu předejít”. To jsou mnohem složitější otázky (a odpověď typu „musíme zabránit nástupu zlých lidí k moci” opravdu nestačí).

Silné Česko

Ať už volíte jakoukoli stranu, anebo jste to s českou politikou už nadobro vzdali, s tímto heslem našeho premiéra nejspíš budete souhlasit – Silné Česko chceme všichni… jenže nevíme, co to ve skutečnosti znamená a jak toho dosáhnout. A bohužel nám v tom nepomohla ani žádná z našich minulých vlád a ani ta současná. Naštěstí, rozumná odpověď existuje a není tak těžká na vysvětlení.

Silného Česka (ale také silné firmy, silné rodiny, silné skupiny) dosáhneme tak, že se každý člen stane co nejvíce silným.

Maják/Lighthouse: psychologická interpretace

Před týdnem jsem zkouknul tento film a nikde jsem nenarazil na tohle vysvětlení všech těch záhad a podivností, takže jdeme na to…

Samozřejmě budou následovat SPOILERY!

Ostrov a maják reprezentují mysl člověka, který spáchal vraždu v Kanadě, přesně jak vypráví postava Roberta Pattisona, a tento film je o psychologických procesech uvnitř této mysli (na což doslova ke konci poukáže postava Williama Dafoa). Analogie mezi izolovaným ostrovem s majákem, tedy „domem světla,“ a myslí je docela trefná. Není jisté, jak tento člověk ve skutečnosti vypadá, ale nejspíš se jmenuje Thomas (protože se tak jmenují oba obyvatelé ostrova).
Vypadá to, že režisér používá klasické koncepty z freudovské psychologie, aby popsal tyto psychologické procesy, ale nemusíte je znát, abyste to pochopili a zdůrazním je jen pro úplnost.

Lowcost severní Itálie (srpen 2017)

Koncem loňského srpna jsem se s Barčou rozhodl vyrazit na low-cost výlet po Itálii. Povyprávím, jaké to bylo, a třeba vás to inspiruje. (anebo odradí)

I když by bylo nejvíc punkové bylo stopovat a spát pod širákem, z časových důvodů jsme se rozhodli pro kompromis: jet autem a spát v něm. Ze starší rodinné mazdy jsme vyndali zadní sedačky, vzniklý rozšířený kufr vystlali starými matracemi. Vytipovali jsme si asi 15 míst v severní Itálii podle různých a webů a kamarádů a určili jsme přibližnou trasu – nic dalšího jsme neplánovali.

Chaos: proč jsme někdy agresivní, nadáváme a smějeme se vtipům?

Intro: Píšu o tomhle tématu, protože jsem chtěl vysvětlit, kde v lidech se bere agrese, hněv a strach, na což jsem narazil když jsem psal o hrdinech. Pokud byste si po přečtení potřebovali spravit chuť něčím optimističtějším, doporučuji právě tento starší článek.

Naše mozky se skládají z mnoha částí, které ovlivňují naše chování a rozhodování. Připadá mi příhodné rozdělit je jako u počítače:

Hardware – Desítky až stovky let milionů staré mechanismy, se kterými se narodíme a nemůžeme je změnit. Svádí nás dělat spíše sobecké a impulzivní rozhodnutí a nezohledňují budoucnost ani minulost: Chuť na sladké a tučné (případně další drogy), pud sebezáchovy a rozmnožování, péče o dítě, stoupání a klesání v žebříčku, plnění cílů, strach, smutek, lenost.

Vlastnosti hrdinů

(dámy prominou, po zbytek článku budu používat mužský tvar. Také budu hodně zobecňovat a zjednodušovat, abych se dostal k jádru věci. Je to dlouhý článek, ale věřím, že stojí za to 🙂 )

Širší úvod do konceptu hrdiny můžete najít v mém starším článku o hierarchiích. Stručně zopakuju hlavní myšlenky.

Úvod

Ve společenstvích nebo skupinách žijeme už tisíce let a lidé si už odjakživa lámali hlavu s tím, jak se chovat a kterých lidských hodnot si vážit – na kterých záleží úplně nejvíc, aby celá skupina dlouhodobě prosperovala (to v praxi znamená, aby se každý snažil, aby všichni táhli za jeden provaz a odolali nepřátelům). Respektive podle kterých kritérií ustanovit skupinovou hierarchii, která pak určuje, kdo rozhoduje, ale taky kdo má větší odpovědnost, odměnu a jde vzorem ostatním.

Historie hudby (1960-79): Hippies, drogy a rock’n’roll

Skončila druhá světová i válka v Koreji a američani byli rádi, že nastalo období míru a chtěli se víc bavit. K tomu neodmyslitelně patří taneční zábavy, plesy, koncerty… a tak okopírovali rock’n’roll od černochů, přišel Elvis (ale třeba i Ritchie Valens a další) a z tohohle žánru se stal celonárodní fenomén. Dostal se i do Anglie, kde se na začátku šedesátých led pomalu začaly rodit legendární kapely jako Beatles, Hollies, Animals, Turtles, Kinks a Yardbirds (v USA například Beach Boys nebo Byrds) a ovládly hudební žebříčky. I když ta hudba uměla být dravá, emoční či chytlavá, zatím neměla velké umělecké ambice a i textově nesahala dál než za triviální “Mám děvče a jsem do ní blázen” či “Pojďme tancovat a bavit se.” Nutno dodat, že lidé tehdy byli mnohem konzervativnější a “poslušnější” než dnes, poslouchali rodiče a stát, i když se to pomalu začalo měnit s beat generation, prekurzorem pozdějších změn.

Příběhy, budoucnost a náboženství

Úvod

Přestože jsem absolvoval katolickou pouť a přestože mezi mé nejoblíbenější písničky patří Stairway to heaven, křesťanstvím jsem vždy tak trochu pohrdal, považoval ho za zbytečné, až nebezpečné divadlo plné dogmat, zastaralých myšlenek, zvláštních obřadů a vadilo mi, že popírá vědecká fakta.
Nicméně nedávno jsem se dostal k velice racionální interpretaci, která zatraceně zamávala mým pohledem. A připadá mi to natolik cool, abych se o to s vámi podělil!

Školství

Prošel jsem jednou základní, jednou střední a dvěma fakultami jedné vysoké školy, což není moc, ale tuším, že nedostatky, jaké vnímám já, cítí studenti s nějakými odchylkami všude a obávám se, že dokonce silněji, vzhledem k tomu, že jsem měl štěstí na nadprůměrné školy. Po osmnácti letech, jednou nohou téměř venku, jsem si říkal, že bych se podělil o své pocity.