Národ bez otců

Připadá mi nesmírně důležité podívat se na naši kulturu a říct si, co vázne a co můžeme zlepšit.

Tento text jsem pojmenoval Národ bez otců, protože cítím, že tím na mnoha úrovních jsme: Chybí nám dobré autority – doma, ve školách, v politice a státní sféře, ve firmách, v komunitách. Autority jsou pro společnost na všech těchto úrovních zásadní: udržují ji pohromadě a posouvají ji dál, udávají vizi, směr a plány. Jsou-li to dobré autority, udržují skupinu informovanou a spolupracující, ví co, jak a proč dělat, zajišťují spravedlnost, morálku a udržují soulad. Dodávají lidem odvahu, pocit bezpečí, sounáležitosti a užitečnosti – od rodin, přes týmy a širší komunity až po celou společnost. Autority ve věcech i lidech vidí potenciál a dál ho rozvíjí.

Úvod do reality

Napsal jsem článek, který nabízí jeden způsob, jak uchopit základní složky našeho světa a rozebírá jejich vlastnosti, dopady a vztahy. “Naším světem” potom nemyslím pouze objektivní svět, ale i ten osobní a společenský. Nepovím vám nic převratně nového – mnohé vám určitě bude připadat jako omílání obecně známých vědomostí. Nicméně, jako jednotlivci nebo i jako celé společnosti na nějakou část tohoto komplexního obrazu opakovaně zapomínáme a draze za to platíme – nerozumíme si, nevyvíjíme se, nechápeme své role, nemůžeme se bavit o zásadních věcech, plýtváme potenciálem, časem a zdroji, zbytečně trpíme. Připadá mi proto velice užitečné to shrnout v -alespoň doufám- přístupné a přehledné podobě.
Tato konceptualizace je takřka věčná a nemyslím si, že bychom se jí mohli vyhnout. Proto se odjakživa objevovala v našich mýtech, náboženstvích, pohádkách, knihách či filmech – to rozeberu v úplném závěru.
Snažil jsem se být stručný, ale zároveň nic nezkracovat a nevynechávat. Pokud je pro vás tento text přesto dlouhý, sepsal jsem i zkrácený souhrn.
Pojďme tedy na to.

Úvod: Svět, známo a neznámo

Žijeme v materiálním světě, který nazvu přírodou. Mohl bych jej nazvat i vesmírem či jinak, ale zůstanu u tohoto pojmenování. Příroda je vše skutečné, vše, co dokážeme vnímat našimi smysly, ale i vše mimo jejich dosah. Je to fundamentální fyzická realita, ve které musíme fungovat. Příroda je velice složitá, nahodilá, rozsáhlá, pořád se mění a vzniká v ní vše nové.
Z našeho subjektivního pohledu příroda má a vždy měla dvě stránky:

Pozitivní: bez ní bychom neexistovali; je to jídlo, slunce, teplo, úrodná půda a voda. Je to růst a veškerý život.

Negativní: přináší nemoci, zimu, hlad, požáry, přírodní katastrofy, patogeny, predátory, způsobuje zranění a tak dál. Je to zub času, entropie, rozklad a samotná smrt.

Celý náš život se snažíme zmírňovat a překonávat negativní stránky přírody a dostávat se k těm pozitivním, pokud to jde. K tomuto účelu evoluce vytvarovala většinu našich hlubokých motivací: vyhýbat se bolesti a nepřívětivým podmínkám, mířit za potravou a tak dál. Přežít.

Thajsko a Singapur: Divoký Východ

Přesně před rokem jsem se vrátil ze své nejšílenější výpravy v životě, která spočívala v pěti týdnech v jihovýchodní Asii, navíc:

• během vypukající pandemie.
• jsem byl zcela sám.
• pracoval jsem při tom na plný úvazek, využil jsem jen jeden den dovolené.

Nepíšu to tady, abych se chlubil (a už tuplem ne nyní, když nemůžeme doslova cestovat ani po Čechách). Chtěl jsem to napsat, abych vám i sobě připomněl, že se dalo cestovat, že existuje okolní svět, že takhle vypadal život dřív a jednou se do něj zase vrátíme – abyste nezapomněli a mohli se třeba na něco těšit.

Psal se listopad 2019 a cítil jsem, že potřebuju vypadnout. Ze svého bytu, ze tmy a zimy, ze své rutiny, ze své komfortní zóny. Napadlo mě, že bych se dočasně mohl přesunout někam, kde je teplo a levno, odkud by šlo pracovat a kde zažiju nějaké to dobrodružství. Postupně jsem se k tomuto kroku osměloval, v práci mi naštěstí vyšli vtříc a začátkem ledna jsem se začal dívat po letenkách do jihovýchodní Asie, kam často jezdí lidé s podobnými touhami. Po týdnu čekání mi před nos skočila levná letenka do Bangkoku na začátek února a hned jsem po ní chňapl. Přesně si pamatuju, jak mnou projela obrovská vlna nadšení a radosti, která mi vydržela v podstatě až do odjezdu. (Rada do života: mějte věci, na které se můžete těšit – krátko, středně i dlouhodobé)

Progresivní rock: Hudba pro průzkumníky

Chtěl bych představit svůj nejoblíbenější hudební žánr posledních let, progresivní rock – zkráceně prog rock. Nejprve se pustím do popisu samotného stylu, jeho minulosti a kontextu, ve druhé části představím jednotlivé kapely.

Původ a definice

Šedesátá léta se téměř otáčí v sedmdesátá, hnutí hippies dosáhlo svého vrcholu a částečně i svého cíle a jeho síla ubývá. Co se hudby týče, mnohé kapely se rozpadly a někteří umělci tragicky zemřeli. (Jestli vás zajímá i toto období, můžu vás odkázat na můj starší článek.) Nicméně, umělecké a kulturní dveře, které květinové děti otevřely, zůstávají dokořán a nové kapely se snaží vymyslet, kam skrz ně jít dál. S hudební scénou se začne dít mnoho zajímavých věcí:

Komunismus a Souostroví Gulag

Úvod

O historii se téměř nezajímáme, za což z velké části mohou hodiny dějepisu, které nás k svým výčtem nekonečných a neužitečných údajů unudily k smrti. Proč bychom se tedy o dějiny měli zajímat? Odpověď zní stejně jako odpověď na otázku „proč si pamatujeme svou osobní minulost”, tedy: abychom se z ní mohli poučit a být napříště chytřejší a abychom se v budoucnu vyhnuli katastrofě, kterou jsme už jednou zažili. Čím větší katastrofa nastala, tím spíše bychom si ji měli vypálit do paměti jako varování, protože historie se opakuje a z čeho se nepoučíme, to budeme muset prožít znovu. A řekl bych, že nezopakování války či totalitního režimu je zatraceně silná motivace k nastudování naší minulosti.

Naštěstí, minimálně z mé vlastní zkušenosti, se na školách intenzivně učíme alespoň o 2. světové válce a holokaustu – i když primárně probíráme, kolik zemřelo lidí a kdy proběhla jaká bitva, spíš než to, „co ty zlé lidi motivovalo” a „jak tomu předejít”. To jsou mnohem složitější otázky (a odpověď typu „musíme zabránit nástupu zlých lidí k moci” opravdu nestačí).

Silné Česko

Ať už volíte jakoukoli stranu, anebo jste to s českou politikou už nadobro vzdali, s tímto heslem našeho premiéra nejspíš budete souhlasit – „Silné Česko“ chceme všichni… jenže nevíme, co to ve skutečnosti znamená ani jak toho dosáhnout. A bohužel nám v tom nepomohla ani žádná z našich minulých vlád a ani ta současná. Naštěstí, rozumná odpověď existuje a není tak těžká na vysvětlení.

Silného Česka (ale také silné firmy, silné rodiny, silné skupiny) dosáhneme tak, že se každý člen stane co nejvíce silným.

Maják/Lighthouse: psychologická interpretace

Před týdnem jsem zkouknul tento film a nikde jsem nenarazil na tohle vysvětlení všech těch záhad a podivností, takže jdeme na to…

Samozřejmě budou následovat SPOILERY!

Ostrov a maják reprezentují mysl člověka, který spáchal vraždu v Kanadě, přesně jak vypráví postava Roberta Pattisona, a tento film je o psychologických procesech uvnitř této mysli (na což doslova ke konci poukáže postava Williama Dafoa). Analogie mezi izolovaným ostrovem s majákem, tedy „domem světla,“ a myslí je docela trefná. Není jisté, jak tento člověk ve skutečnosti vypadá, ale nejspíš se jmenuje Thomas (protože se tak jmenují oba obyvatelé ostrova).
Vypadá to, že režisér používá klasické koncepty z freudovské psychologie, aby popsal tyto psychologické procesy, ale nemusíte je znát, abyste to pochopili a zdůrazním je jen pro úplnost.

Lowcost severní Itálie (srpen 2017)

Koncem loňského srpna jsem se s Barčou rozhodl vyrazit na low-cost výlet po Itálii. Povyprávím, jaké to bylo, a třeba vás to inspiruje. (anebo odradí)

I když by bylo nejvíc punkové bylo stopovat a spát pod širákem, z časových důvodů jsme se rozhodli pro kompromis: jet autem a spát v něm. Ze starší rodinné mazdy jsme vyndali zadní sedačky, vzniklý rozšířený kufr vystlali starými matracemi. Vytipovali jsme si asi 15 míst v severní Itálii podle různých a webů a kamarádů a určili jsme přibližnou trasu – nic dalšího jsme neplánovali.

Chaos: proč jsme někdy agresivní, nadáváme a smějeme se vtipům?

Intro: Píšu o tomhle tématu, protože jsem chtěl vysvětlit, kde v lidech se bere agrese, hněv a strach, na což jsem narazil když jsem psal o hrdinech. Pokud byste si po přečtení potřebovali spravit chuť něčím optimističtějším, doporučuji právě tento starší článek.

Naše mozky se skládají z mnoha částí, které ovlivňují naše chování a rozhodování. Připadá mi příhodné rozdělit je jako u počítače:

Hardware – Desítky až stovky let milionů staré mechanismy, se kterými se narodíme a nemůžeme je změnit. Svádí nás dělat spíše sobecké a impulzivní rozhodnutí a nezohledňují budoucnost ani minulost: Chuť na sladké a tučné (případně další drogy), pud sebezáchovy a rozmnožování, péče o dítě, stoupání a klesání v žebříčku, plnění cílů, strach, smutek, lenost.

Vlastnosti hrdinů

(dámy prominou, po zbytek článku budu používat mužský tvar. Také budu hodně zobecňovat a zjednodušovat, abych se dostal k jádru věci. Je to dlouhý článek, ale věřím, že stojí za to 🙂 )

Úvod

Ve společenstvích nebo skupinách žijeme už tisíce let a lidé si už odjakživa lámali hlavu s tím, jak se chovat a kterých lidských hodnot si vážit – na kterých záleží úplně nejvíc, aby celá skupina dlouhodobě prosperovala (to v praxi znamená, aby se každý snažil, aby všichni táhli za jeden provaz a odolali nepřátelům). Respektive podle kterých kritérií ustanovit skupinovou hierarchii, která pak určuje, kdo rozhoduje, ale taky kdo má větší odpovědnost, odměnu a jde vzorem ostatním.